Ačkoli se vědci dlouho snažili zjistit, co je to zívání a proč je tak nakažlivé, odpovědi zůstávají nejasné, protože hlavní teorie byly vyvráceny.
Zívání je tak nenápadné, že ho lidé dělají neustále, aniž by o tom přemýšleli. Tento každodenní úkon však stále zůstává záhadou. Zíváme v různých situacích jako druh biologické reakce na potřeby našeho těla, o níž se vědci původně domnívali, že souvisí s přísunem kyslíku v našem krevním oběhu. Nedávné studie však tuto hypotézu vyvrátily a vědci si stále lámou hlavu: Proč zíváme?
Akt zívání
Zívání může znamenat řadu pocitů, například nudu, vyčerpání, hlad, úzkost a strach. Zívnutí může být dokonce urážkou, pokud je použito záměrně a za správných okolností. Co však způsobuje zívání?
„Existuje mnoho spouštěčů,“ říká Adrian Guggisberg, profesor klinické neurovědy na švýcarské Ženevské univerzitě. „Lidé, kteří skáčou padákem, říkají, že mají tendenci zívat před skokem. Policisté říkají, že zívají, než se dostanou do obtížné situace.“ Podobně profesionální hudebníci často zívají před zahájením koncertního vystoupení a olympijští sportovci také před vstupem do velké soutěže. Zívání bylo zdokumentováno také u zvířat, jako jsou psi, kočky, medvědi, netopýři, a dokonce i křečci.
Robert Provine, profesor psychologie a neurovědy na Marylandské univerzitě, studuje „vědu o zívání“ od 80. let 20. století. Podle Provina může dobré zívnutí zvýšit srdeční tep, krevní tlak a dýchací funkce najednou. „Zívání rozhýbává naši fyziologii a hraje důležitou roli při přechodu z jednoho stavu do druhého,“ říká.
Navzdory těmto účinkům však konkrétní příčina zívání zůstává neznámá. „Zívání může mít pochybné prvenství jako nejméně pochopené běžné lidské chování,“ říká Provine. Dostupné výzkumné údaje dokumentují lidské zívání v nejrůznějších prostředích, což vědcům ještě více ztěžuje určení hlavní příčiny našeho zívání.
Proč zíváme?
Ještě před 30 lety se vědci domnívali, že zívání je způsob, jakým tělo zvyšuje hladinu kyslíku v krevním řečišti, protože zívání zahrnuje nasávání velkého množství vzduchu. Ačkoli však tato teorie byla přesvědčivá, série experimentů zveřejněná v roce 1987 hypotézu o okysličování vyvrátila. Nyní musí vědci rozplést řadu dalších teorií, které se snaží vyřešit záhadu, proč zíváme.
Jedna z teorií předpokládá, že zívání „funguje na podporu vzrušení a bdělosti“ jako způsob, jakým se mozek ochlazuje, když přechází mezi stavem spánku a bdělosti. Místo známky únavy by tedy zívání mohlo být přirozeným způsobem, jak naše tělo oddaluje vyčerpání tím, že zvyšuje průtok krve do mozku.
„Tyto vzorce chování společně zvyšují průtok krve lebkou, což může mít řadu účinků, z nichž jedním je ochlazování mozku,“ vysvětlil v rozhovoru pro New York Times Andrew Gallup, odborný asistent psychologie na Polytechnickém institutu Státní univerzity New York v Utice, který na toto téma publikoval řadu studií. „Když je naše tělesná teplota vyšší, cítíme se unavenější a ospalejší, a je možné, že večerní zívání se spouští ve snaze zabránit nástupu spánku, takže v noci zíváme ve snaze udržet si určitý stav vzrušení nebo bdělosti.“
K podobným závěrům dospěla i studie z roku 2013, která přirovnala účinky na mozek vyvolané zíváním k účinkům požití dávky kofeinu. Guggisberg ze Ženevské univerzity a další vědci však mají o této teorii pochybnosti. Jak tvrdí Guggisberg, „nejméně v pěti studiích se nepodařilo pozorovat žádný specifický probouzecí účinek zívání na mozek,“ což činí teorii, že jde o probouzecí mechanismus, méně pravděpodobnou.
Nevíme, proč je nakažlivé
Pravdou je, že stále nevíme, co je příčinou zívání. Jednu věc však o zívání víme jistě: Jsou vysoce nakažlivé. Když vidíte zívajícího člověka, může to přimět dalšího člověka zívnout. Slyšení, přemýšlení, mluvení a dokonce i čtení o zívání může člověka přimět ke spontánnímu zívání. (Pravděpodobně právě teď zíváte.)
Tato zvláštní vlastnost byla opakovaně prokázána v mnoha samostatných studiích. Guggisberg se domnívá, že jeho nakažlivá povaha by mohla naznačovat, že zívání má místo fyziologického účelu sociální nebo komunikační účel.
Podle Provineho, výzkumníka z Marylandské univerzity, se nakažlivé zívání mohlo mezi prvními lidmi vyvinout jako způsob, jak zlepšit sociální vazby. Tuto teorii podporuje studie z roku 2011, která zjistila, že zívání je nakažlivější mezi lidmi, kteří se navzájem znají, než mezi cizími lidmi. Výzkum také zjistil, že děti neprojevují nakažlivé zívání až do věku čtyř let, tedy do stejného věku, kdy se u nich začínají rozvíjet sociální dovednosti.
Ukázuje se však, že zívání není „přenosné“ jen mezi lidmi, ale může se šířit i mezi různými zvířaty. Ve skutečnosti bylo prokázáno, že nakažlivé zívání se vyskytuje také mezi různými druhy, konkrétně mezi lidmi a psy. To však stále nevysvětluje, proč lidé zívají.
Ačkoli se vědci snaží pochopit toto základní lidské chování již velmi dlouho, zdá se, že jsme se ještě nedostali na povrch matoucího tajemství, které se skrývá za naším zíváním.