Turkmenské „dveře do pekla“, nazývané také plynový kráter Darvaza, jsou poháněny zásobami metanu pod povrchem – a vědci netuší, jak dlouho bude trvat, než vyhoří.
Zatímco mnozí považují nebe a peklo za náboženskou a mytologickou záležitost, místní obyvatelé turkmenského města Darvaza by si mohli dovolit nesouhlasit. Vždyť „brány pekla“ jsou v jejich poušti dokořán otevřené už od roku 1971. Zatímco Satan ani jeho banda padlých andělů z darvažského plynového kráteru nevylezli, nekonečné zásoby metanu ano – a ještě nepřestaly hořet.
Pekelná jáma, která je v turkmenských státních médiích oficiálně známá jako Zářící Karakum, se nachází 160 kilometrů od hlavního města Ašchabadu. Rozprostírá se na šířku neuvěřitelných 230 metrů a její hloubka dosahuje 70 metrů. A přestože se jedná o oblíbenou turistickou lokalitu, nepřetržitý proud metanu má dopad na zdraví místní zvěře a obyvatel.
Sovětští vrtaři, kteří plynový kráter objevili jako první, původně doufali, že narazí na ropu. Domnívali se, že jeho zapálením se přebytečný plyn během několika týdnů spálí, ale vzniklý požár neměl konce. Tedy až do ledna 2022, kdy prezident Gurbanguly Berdymuchamedov nařídil jeho definitivní uhašení.
Jak začaly hořet pekelné brány Turkmenistánu
Plynový kráter Darvaza, známý také jako „Dveře do pekla“, se nachází hluboko v turkmenské poušti. Záře z jeho nepřetržitých plamenů je vidět na kilometry daleko přes centrální poušť Karakum a je nepřetržitým výjevem pro 350 vesničanů, kteří v Darvaze žijí.
Studená válka byla v plném proudu, když Sověti kráter omylem vytvořili. Geologové se domnívali, že oblast je bohatá na ropu, a když se vše zvrtlo, nárokovali si oblast. Pod zemí, kterou v roce 1971 připravili k vrtání, se nacházela kolosální kapsa zemního plynu, kterou maskovala jen tenká zemská kůra.
Když geologové začali vrtat, tenká kůra se propadla, protože nebyla schopna udržet váhu těžké sovětské techniky. Celá lokalita se zhroutila, čímž začal dominový efekt, jehož výsledkem byly krátery, které se otevřely po celé pouštní pláni. Geologové si rychle uvědomili, že mají problém.
Nejenže Brána pekel pohltila jejich vrtné zařízení, ale navíc z ní nyní unikal zemní plyn. Netrvalo dlouho a místní divoká zvěř, která se pohybovala v poušti Karakum, začala trpět. Zanedlouho začala umírat.
Metan má navíc vysokou hořlavost – vzduch obsahující pouhých pět procent metanu je schopen způsobit mohutný výbuch. Vysoké množství prosakující z Brány do pekla tak činilo oblast velmi náchylnou ke katastrofě. Odborníci brzy rozhodli, že zavedení „flérování“ bude v pořádku.
Tento přístup využívá řízené spalování k odstranění přebytečného plynu a je standardní praxí v mnoha vrtech na zemní plyn. Bohužel geologové v Karakumu nevěděli, s jakým množstvím plynu mají co do činění. Založením fléry zapálili Dveře do pekla – a způsobili tak nekonečný požár, který neustal už více než půl století.
Proměna plynového kráteru Darvaza v turistické místo
Někteří turkmenští geologové se domnívají, že kráter mohl vzniknout již v 60. letech 20. století. Dokonce vyslovili domněnku, že kráter byl zapálen až v 80. letech 20. století. Nicméně se zdá, že hořel již několik desetiletí předtím, než místo navštívil prezident Berdymuchamedov a začal uvažovat o řešení.
V roce 2010 nařídil geologům a příslušným úřadům, aby našli způsob, jak požár uhasit. Berdymuchamedov se jako vůdce země s pátým největším vývozem zemního plynu na světě obával, že věčné plameny znemožní těžbu dalších plynových polí – a to by mohlo Turkmenistánu vážně snížit příjmy.
Geologové však nebyli schopni přijít na to, jak plameny uhasit. Brána pekel se od té doby stala oplocenou turistickou atrakcí, doplněnou o nedaleký kemp, který je od okraje vzdálen jen pár kroků.
Místní obyvatelé navíc hlásí, že se baví pozorováním hejn pavouků oslněných plameny, kteří se pouštějí do jámy. A v roce 2013 – chráněn žáruvzdornou výstrojí – se za nimi vydal i průzkumník kanadského původu George Kourounis.
„Při lezení do Pekelné brány jsem si připadal jako na jiné planetě,“ řekl. „Stěny jsou osvětlené. Všechno oranžově žhne od ohně. Všude je jedovatý plyn.“
Plynový kráter v Darvaze sice podnítil další turistický ruch, ale tento průmysl je pro zemi poměrně malý. Do Turkmenistánu není snadné vstoupit, návštěvníci potřebují speciální vízum koordinované cestovní kanceláří.
A nyní, s rostoucími obavami o zdraví lidí i zvířat, prezident obnovil úsilí o uhašení požáru.
Zavírání pekelných bran
Prezident Gurbanguly Berdymuchamedov, poprvé zvolený v roce 2006, strávil posledních 15 let výstavbou kolosálních vládních budov, památníků a nového letiště v hlavním městě. Před pandemií COVID-19 dosahoval počet zahraničních turistů jen nízkých desítek tisíc – a místní obyvatelé chtěli „brány pekla“ už léta uzavřít.
V roce 2019 však Berdymuchamedov znovu přitáhl pozornost k plynovému kráteru Darvaza, když kolem kráteru vozil koblihy, aby potlačil zvěsti o své smrti. Naštěstí pro místní obyvatele od té doby bere záležitost vážněji.
Během televizního vystoupení 8. ledna 2022 prezident uvedl, že opět nařídil odborníkům, aby „našli řešení, jak požár uhasit“. Turkmenský vůdce rozhodně prohlásil, že mezinárodní přístup není vyloučen a že zahraniční konzultanti jsou v tomto úsilí vítáni.
Berdymuchamedov uvedl, že ohnivý kráter „negativně ovlivňuje životní prostředí i zdraví lidí žijících v okolí. Přicházíme o cenné přírodní zdroje, za které bychom mohli získat značné zisky a využít je pro zlepšení blahobytu našich lidí.“
Turkmenská vláda zatím nezveřejnila harmonogram hašení plynového kráteru Darvaza. A pokud žádné řešení nepřijde, bude prostě hořet dál, dokud metan nedojde, i když vědci netuší, jak dlouho to může trvat.