Kočky vládnou internetu. Pokud na internetu hledáte vtipné obrázky, jsou na nich převážně kočky. Ne děti, starci nebo, nedej bože, psi, ale kočky. Některé z nejnavštěvovanějších webových stránek se věnují všem aspektům chlupatých koček a existuje také spousta kočičích celebrit, jako je například Grumpy Cat.
Možná to není příliš překvapivé. Kočky jsou přece jedny z nejoblíbenějších domácích mazlíčků na světě. A právě kočka se stala jednou z prvních mediálně známých zvířecích celebrit. Kocour Morris vstoupil do televize a do života Američanů v roce 1969 jako mlsný mluvčí krmiva pro kočky 9Lives.
Kočky však dokázaly mnohem víc než jen vystupovat v reklamách, „hrát“ na klavír nebo padat ze stromů. Některé z nich se skutečně zapsaly do historie. Zde je 10 příběhů o úžasných činech, které kočky vykonaly.
10: F.D.C. Willard, autor článku o fyzice
Profesor Jack Hetherington z Michiganské státní univerzity byl v úzkých. Právě dopsal článek o fyzice (který se později stal velmi vlivným), když si jeden z jeho kolegů všiml, že v celém článku použil královské „my“. Hetherington jej plánoval zaslat k publikaci do Physical Review Letters, ale toto periodikum mělo přísná pravidla týkající se autorství. Pokud se v článku používalo množné číslo, například „my“, museli být jako autoři uvedeni dva nebo více lidí.
Vzhledem k tomu, že se psal rok 1975, bylo to dost problematické; změnit všechna ta „my“ na „já“ pomocí psacího stroje by byl herkulovský úkol. Hetherington se tedy rozhodl, že se spoluautorem stane jeho siamský kocour Chester. Chester však potřeboval formálnější a úplnější jméno, a tak mu Hetherington dal jméno F. D. C. Willard. Vědec přišel na „F.D.C.“ ze slov „Felix Domesticus, Chester“ a příjmení „Willard“ zvolil proto, že se tak jmenoval Chesterův otec. Voilà – Chester byl nyní spoluautorem prestižní fyzikální práce [zdroj: Grundhauser].
Chesterova pravá identita byla brzy odhalena, když se na Michiganské státní univerzitě zastavila návštěva, aby se setkala s autory. Naštěstí pro Hetheringtona se představitelé univerzity kvůli tomuto podvodu nezlobili. Ve skutečnosti se jim líbila myšlenka, že se Chester stane kočičím fyzikálním maskotem. Redaktory po celé zemi však tento žertík nepobavil, pravděpodobně včetně redaktorů časopisu Physical Review Letters, který práci zveřejnil.
Willard/Chester se v roce 1980 stal samostatným autorem dalšího fyzikálního článku, i když máme podezření, že mu jeho majitel možná jen trochu pomohl – přinejmenším s psaním.
9: Trim, objevitel Austrálie
Na konci 18. a počátku 19. století se lidé domnívali, že Austrálie je souborem ostrovů. Ne tak kapitán Matthew Flinders z Anglie. Byl přesvědčen, že Austrálie je kontinent, a proto se tam v roce 1790 a znovu v roce 1797 plavil. Během jeho poslední cesty se kočce na lodi narodila koťata. Jedním z nich byl Trim, černý kocour s bílou hvězdou na hrudi a čtyřmi bílými tlapkami [zdroj: Roberts].
Flinders a jeho posádka si Trima rychle zamilovali, ohromila je jeho energie, výjimečná rovnováha, inteligence a neobvyklá lhostejnost k namočení. V následujících letech Trim Flinderse ještě několikrát doprovázel při jeho cestě kolem australského kontinentu. Flinders dokonce napsal dlouhou esej o mnoha Trimových přednostech – uměl například mnoho triků, jako například přeskočit námořníkovy sepnuté ruce.
Jednoho roku pak došlo k tragédii, když se Flinders a jeho posádka museli zastavit na Mauriciu kvůli opravám. Ostrov ovládali Francouzi, kteří byli ve válce s Anglií, a tak byli Flinders, Trim a další důstojník uvězněni. Později byl Trim mužům odebrán, údajně aby se o něj starala nějaká žena. Ta však Trima rychle ztratila a už ho nikdy neviděla. Zarmoucený Flinders slíbil, že své dokonalé kočce postaví pomník, ale krátce po sedmiletém věznění a před splněním slibu zemřel.
Flinders i Trim byli nakonec za své námořní úspěchy vyznamenáni. V roce 1925 byla Flindersova socha vztyčena v australské Státní knihovně Nového Jižního Walesu; doprovodná bronzová socha Trima na okenní římse přímo za Flindersovým pomníkem byla postavena v roce 1996. Trimova socha je velmi oblíbená, stejně jako kavárna v knihovně, pojmenovaná na jeho počest.
Fotoé: RCBUTCHER, Wikimedia commons, CC-PD
8: All Ball, vychovaný gorilou
Koko milovala knihy o kočkách. Jednoho roku proto gorila, která se naučila 1000 slov v americké znakové řeči, požádala své cvičitele o vánoční dárek v podobě koťátka. Ti jí vyhověli a dali jí plyšovou kočku. To však Koko velmi rozrušilo, protože chtěla opravdovou. Přání se jí splnilo o několik měsíců později, když jí její cvičitelé v Gorilím institutu poblíž Stanfordovy univerzity dovolili vybrat si jako dárek k narozeninám kotě mánské kočky.
Koko, která milovala rýmovaná slova, pojmenovala huňatý uzlíček All Ball. Oba se rychle sblížili. Koko se o svého miláčka starala jako matka, snažila se ho kojit a často se s ním mazlila a hladila ho. Oba si také denně hráli. Ale pouhých pět měsíců poté, co Koko All Balla adoptovala, uteklo kotě z výzkumného zařízení, zatoulalo se na nedalekou dálnici a bylo přejeto autem.
Koko byla zdrcená, nejprve odmítala vzít tuto zprávu na vědomí a pak vzlykala. Uplynulo třicet let. V roce 2015, v den Kokoiných 44. narozenin, dostala dvě koťata, slečnu Gray a slečnu Black, se kterými se okamžitě sblížila. Její dva noví mazlíčci byli pravděpodobně nejlepším narozeninovým dárkem, jaký kdy dostala od All Ball.
7: Socks, kočka z Bílého domu
Když v roce 1991 skočila černobílá kočka do náruče Chelsea Clintonové, když odcházela z hodiny klavíru, byl to ten nejchytřejší tah, jaký mohla toulavá kočka udělat. Clintonovi si kocoura, kterému dali jméno Socks (ponožky), adoptovali a o rok později, když se Chelseain otec William J. Clinton (Bill Clinton) stal prezidentem, vzali si ho s sebou do Bílého domu.
Socks si ve svém novém domově rychle vyhlédl několik oblíbených míst k podřimování, včetně Oválné pracovny, křídlového křesla v Západním křídle a kanceláře Betty Currieové, prezidentovy sekretářky. Nebyl to však líný kocour. Hillary Clintonová brala Socks s sebou, když navštěvovala děti a seniory, a on je obvykle všechny okouzlil.
Veřejnost si Socks v průběhu let oblíbila natolik, že se o něm objevila zmínka v televizní komedii „Murphy Brown“, v podobě loutky se objevil v pořadu „Larry King Live“, když ho moderoval žabák Kermit, a dokonce byl vyobrazen (spolu s prezidentem Clintonem) na sérii známek vytištěných ve Středoafrické republice.
Dny slávy pro Socks skončily v roce 1997, kdy Clintonovi do rodiny přibrali čokoládového labradora Buddyho. Slavný kocour ho nesnášel natolik, že Clintonovi v roce 2001, když opouštěli Bílý dům, darovali Socks Betty Currieové. Socks se dožil 20 let, než v roce 2009 zemřel.
6: Snowball, kočka, která vyřešila vraždu
Snowball patřila kanadskému páru žijícímu na Ostrově prince Edwarda v Kanadě. V roce 1994 s nimi žil jejich syn Douglas Beamish, který byl podmínečně propuštěn z vězení. V té době našla Královská kanadská jízdní policie v mělkém hrobě tělo Beamishovy odloučené manželky Shirley Duguayové. Beamish se stal hlavním podezřelým z její vraždy. Jediný problém? Policie neměla žádné důkazy.
Policie však poblíž místa činu našla koženou bundu potřísněnou krví Shirley Duguayové. A někteří Beamishovi přátelé tvrdili, že si myslí, že takovou bundu vlastní. Podrobné zkoumání bundy odhalilo uvnitř podšívky 27 bílých kočičích chlupů. Pokud by patřily kočce Snowball, byla by to jasná spojitost s Beamishem. Forenzní vědci však nedokázali určit, ze které kočky chlupy pocházejí. Obrátili se proto na americkou laboratoř, aby zjistili, zda by bylo možné chlupy otestovat na DNA – což se u zvířat dosud nedělalo.
Kočičí chlupy se shodovaly se vzorkem krve Snowball. Aby však odborníci dokázali porotě, že ostatní kočky na ostrově nemají stejnou DNA, otestovali dalších 20 koček. Všechny měly DNA, která se výrazně lišila od DNA Snowball. Výsledek: Douglas byl odsouzen za vraždu druhého stupně a dostal 15 let vězení. Tento případ navíc inspiroval další lidi po celém světě, aby hledali stopy v kriminálních případech v srsti domácích mazlíčků.
5: Muezza, Spasitel proroka Mohameda
Islámský prorok Mohamed vždy miloval kočky. Jeho nejoblíbenější kočkou byl Muezza. Mohamed k němu byl tak připoután, že nechával kočku sedět na klíně, když pronášel svá kázání. Dokonce se napil vody, kterou Muezza předtím vypil.
O Muezzovi existuje několik známých příběhů. Jeden z nich říká, že kocour zachránil Mohameda před smrtelným uštknutím jedovatého hada. Jiný vypráví o tom, jak Muezza spal na Mohamedově rouchu, když zaznělo volání k modlitbám. Ačkoli většina lidí by kočku jednoduše odehnala, Mohamed místo toho ustřihl rukáv svého roucha, aby Muezza mohl v klidu odpočívat. Poté Muezzu třikrát pohladil, aby mu udělil schopnost přistát na nohy za jakýchkoli okolností, a také mu daroval sedm životů.
Dnes islám nařizuje muslimům, aby kočky uctívali. Ve skutečnosti je špatné zacházení s kočkou považováno za závažný přestupek.
4: Larry, vrchní lovec myší z Downing Street
Psal se rok 2011 a v Downing Street 10, sídle britského premiéra, se vyskytl menší problém s myší. Zaměstnanec proto přivedl kočku ze záchranné stanice, aby myš zahnala. Vybraný hnědobílý tabby (britské plemeno kočky) dostal jméno Larry a jeho titul zněl Vrchní lovec myší na Úřadu vlády – byl to první kocour, který tento titul získal.
Larryho pracovní výkon byl hodnocen smíšeně. Zatímco při řešení myšího problému Larry pomáhal jen okrajově, zdá se, že se dobře hodí ke svým dalším povinnostem, jako je vítání návštěv a vyhledávání nejlepších míst ke spánku. Je o něm také známo, že se pouští do rvaček s Palmerstonem, kocourem z ministerstva zahraničí, když se potkají venku.
Někteří Britové si dělali starosti o Larryho osud po hlasování o „brexitu“ v roce 2016, které v zemi vyústilo ve výměnu premiéra. Někteří si kladli otázku, zda Larry nebude vyhozen spolu s Davidem Cameronem, protože tabby byl oficiálně Cameronovým jmenovcem. Svou práci si však udržel i za nástupců Theresy Mayové a zřejmě i Borise Johnsona. Larry je podle úředníků státní zaměstnanec.
3: Oscar, Smrťák
Zpočátku se mi Oscarův dar zdál trochu děsivý. Šedobílý kocour, který vyrůstal na oddělení pro dementní pacienty v ošetřovatelském a rehabilitačním centru Steere House na Rhode Islandu, dokázal předpovědět, kdy se obyvatelé blíží smrti, a zůstal vedle nich stočený do klubíčka během jejich posledních hodin. Někteří, kteří se o jeho daru dozvěděli, přirovnávali Oscara ke smrtce. Zaměstnanci rehabilitačního centra však jeho neobvyklé schopnosti považovali za dar, protože jim poskytovaly čas na přivolání rodinných příslušníků k lůžku jejich blízkých. Navíc měli obyvatelé vedle sebe uklidňující přítomnost kočky, když se připravovali na smrt, i když nebyli plně při vědomí.
Oscara si zařízení osvojilo ze zvířecího útulku, když byl ještě koťátko. Doufali, že z něj vychovají terapeutického kocoura. Ale on se k lidem moc neměl, alespoň ne k těm, kteří byli zdraví. Místo toho začal asi v šesti měsících obcházet zdravotnický personál, chodil do každého pokoje, aby pacienty očichával a pozoroval. Pokud někomu hrozila smrt, vyskočil na postel a zůstal tam, dokud nezemřel, což bylo obvykle do čtyř hodin. Do roku 2010 přesně předpověděl asi 50 úmrtí a dokázal předpovědět něčí smrt lépe než zdravotnický personál.
Nikdo si není jistý, jak Oscarův dar funguje. Někteří teoretici tvrdí, že dokáže vycítit určité pachy, které lidé necítí; jiní předpokládají, že se něco naučil z chování sester v centru. Jisté je však toto: Oscarovi děkují rodiny v nekrolozích, vyšla o něm kniha a na stěně centra je pamětní deska, která ho oceňuje za jeho soucitnou hospicovou péči. Na kočku z útulku to není špatné.
2: Grumpy Cat, internetová senzace
Internetových koček je jako much, ale z některých se skutečně stanou milionáři. Například Grumpy Cat. Tato siamská kočka měla zřejmě prokletý start do života. Podkus a kočičí zakrslost vedly k tomu, že její obličej vypadal jako věčně zamračený. A pak se ji jeden z jejích majitelů, mladý Chyrstal Bundesen, pokusil pojmenovat „Tatarská omáčka“ podle barvy její bělavé srsti, ale špatně to napsal jako „Tardarská omáčka“. Takže nakonec zůstalo jméno Tardar i když mnozí jí kvůli její kyselé kočičce říkali prostě Mrzutá kočka (Grumpy Cat).
Tardařina oficiální majitelka, Chyrstalova matka Tabatha Bundesenová, založila pro Tardaru stránku na Facebooku a účet na Twitteru. Rázem se z ní stala internetová senzace, která má na Facebooku miliony „lajků“ a na Twitteru několik set tisíc sledujících. Tabatha spojila své síly s Benem Lashesem, kalifornským manažerem memů, aby podpořila raketový vzestup Grumpy Cat. (Lashes také zastupuje „Keyboard Cat“.)
Tardarův obličej se objevil na všech tričkách. Byla mluvčí kočky Friskies a napsala několik knih (první z nich, „Grumpy Cat: A Grumpy Book“, strávila 10 týdnů na seznamu bestsellerů The New York Times). Grumpy Cat vydělala Tabathě Bundesenové více než 100 milionů dolarů a byla považována za jednu z nejpopulárnějších virálních postav na internetu. Na mrzutého kocoura s předkusem to není špatné. Grumpy Cat bohužel zemřel v roce 2019 ve věku 7 let na komplikace způsobené infekcí močových cest.
1: Stubbs, starosta města Talkeetna
Když obyvatelé Talkeetny na Aljašce (méně než 1000 obyvatel) nebyli v roce 1997 nadšeni volbou starosty, většina z nich napsala jméno „Stubbs“. Jedinou chybou bylo, že Stubbs byl kočka. Vlastně kočička, která se v tom roce narodila.
Takový je alespoň příběh, který si Talkeetňané vyprávějí. Talkeetna ve skutečnosti nemá starostu. Obyvatelé města si však oblíbili oranžového kocoura, kterého našli na parkovišti u Nagley’s General Store a kterého se ujal jeho majitel, a rozhodli se, že by se měl stát čestným představitelem města. Stubbs, pojmenovaný tak proto, že měl jen pahýl ocasu, získal tuto funkci, stránku na Facebooku a spoustu lásky a pozornosti.
Stubbs odešel z veřejného života v roce 2015 kvůli vysokému věku. Zemřel v roce 2017, přičemž Talkeetně věrně sloužil 20 let. „Byl to troufalec až do posledního dne svého života,“ napsali jeho majitelé v prohlášení oznamujícím jeho odchod. „Jsi pozoruhodný kocour a budeš nám moc chybět“.