Od 60. do 90. let 20. století otec Pellegrino Ernetti tvrdil, že pomohl vytvořit stroj času zvaný Chronovizor, který používal k pozorování ukřižování Ježíše Krista.
Historie Vatikánu je plná tajemství – od nevyřešeného zmizení Emanuela Orlandiho v roce 1983 až po tajnou sbírku dokumentů známou jako Apoštolský archiv. A ze všech údajných vatikánských tajemství není možná žádné bizarnější než legenda o Chronovizoru.
Chronovizor je údajně zařízení, které uživateli umožňuje vidět čas. Ačkoli existence Chronovizoru nebyla nikdy prokázána, kniha vatikánského kněze otce Françoise Bruna z roku 2002 tvrdí opak.
Podle Bruneho vyvinul Chronovisor otec Pellegrino Ernetti, benediktinský mnich. Ernetti údajně držel zařízení v tajnosti až do počátku 60. let, kdy se Bruneovi svěřil a řekl mu, že mu jej pomáhalo sestrojit 12 vědců, včetně slavného fyzika Enrica Fermiho a bývalého nacistického vědce Wernhera von Brauna.
Chronovizor, vyrobený z katodových paprsků, antén a kovů, které přijímaly zvukové a světelné signály všech vlnových délek, údajně umožnil týmu vědců zdokumentovat události z minulosti, včetně ukřižování Ježíše Krista. Přístroj tedy mohl potvrdit platnost biblického učení, a to jednoduše tím, že umožnil nahlédnout do minulosti z první ruky.
Chronovizor údajně sestrojil nositel Nobelovy ceny a inženýr NASA
Zdrojem informací o Chronovizoru je de facto Bruneova kniha Le Nouveau Mystère du Vatican z roku 2002. Brune v ní vysvětluje, jak se na počátku šedesátých let minulého století setkal s otcem Ernettim při projížďce lodí po benátském Velkém kanálu. Stejně jako Brune se Ernetti dobře vyznal v historii starověkých jazyků, což mu umožnilo přirozený rozhovor. Brzy však Ernetti zaměřil jejich rozhovor na vědu.
Brune vykládal o mnoha způsobech výkladu křesťanské Bible, když Ernetti navrhl, že má přístup k pravdě prostřednictvím zařízení pro cestování v čase.
Ernetti tvrdil, že on a skupina renomovaných vědců se spojili ve společném úsilí odhalit minulost. Jedním z vědců byl Fermi, který v roce 1938 získal Nobelovu cenu za fyziku, a dalším bývalý nacista von Braun, jehož práce v NASA dostala Ameriku na Měsíc.
Podle Ernettiho mělo zařízení několik antén, z nichž tři byly vyrobeny ze „záhadných“ kovů, které zachycovaly zvukové a světelné vlny v celém jejich spektru.
„Vyhledávač směru“ na zařízení byl údajně naladěn na konkrétní éru, kterou chtěl člověk sledovat, zatímco obrazovka ji zobrazovala a záznamové zařízení pořizovalo záznam.
Chronovizor byl tedy spíše oknem do minulosti než strojem času. Podle Ernettiho fungoval jako televize, zachycoval ozvěny z dávno minulých dnů, které „pluly“ v prostoru – a tvrdil, že viděl úžasné věci.
Zařízení údajně odhalilo nejdůležitější okamžiky Bible
Ernetti vyprávěl, jak byl svědkem projevu Marka Tullia Cicerona v římském senátu v roce 63 př. n. l. „Jeho gesta, jeho intonace,“ vyprávěl Ernetti. „Jak byly silné! Jaké řečnické umění.“ Ernetti uváděl další, stále odvážnější tvrzení, například že byl svědkem ukřižování Ježíše Krista.
Od založení Římské říše až po zničení Sodomy a Gomory – Ernetti tvrdil, že on a jeho tým nahlédli do některých z nejdůležitějších událostí v Bibli.
Dne 2. května 1972 bylo jeho tvrzení zveřejněno v italské publikaci La Domenica del Corriere. Článek s názvem „Konečně byl vynalezen stroj, který fotografuje minulost“ přinesl Ernettiho šokující prohlášení, které si mohla přečíst celá Itálie.
Vedle těchto pochybných tvrzení časopis zveřejnil údajnou fotografii z přístroje Chronovisor, která podle Ernettiho zachycuje Římany při ukřižování Ježíše Krista. Článek z roku 1972 také tvrdil, že Ernetti byl svědkem Poslední večeře a fotografii biblické události si ponechal na památku.
Ernetti až do své smrti v roce 1994 tvrdil, že přístroj ukryl Vatikán, aby se nedostal do nepovolaných rukou. Zajímavé je, že Vatikán v roce 1988 vydal nařízení, že „každý, kdo používá přístroj takových vlastností, bude exkomunikován“.
Krátce před svou smrtí Ernetti napsal otevřený dopis, v němž neústupně opakoval, že přístroj je skutečný. Tvrdil, že „papež Pius XII. nám zakázal zveřejňovat jakékoli podrobnosti o tomto přístroji, protože přístroj byl velmi nebezpečný. Může omezit svobodu člověka.“
Ačkoli může Chronovizor znít lákavě, mnoho Ernettiho tvrzení o něm bylo vyvráceno. Skeptici tvrdili, že jeho údajná fotografie Ježíše je pouhou lacinou reprodukcí sochy umístěné v jednom umbrijském kostele. Jiný časopis zase tvrdil, že fotografie je pouhým převráceným obrazem Ježíše z pohlednice pořízené v italském městě Collevalenza.
V roce 1996 vydal časopis Paracelsus další kritiku Ernettiho tvrzení. Článek se ptal, proč Ernetti nezveřejnil podrobný návod na sestavení zařízení, aby svá tvrzení legitimizoval. Dále článek odhalil, jak se konstrukce Chronovizoru nápadně podobá podobnému zařízení ze sci-fi novely z roku 1947.
Někteří tvrdí, že otec Pellegrino Ernetti se před svou smrtí 8. dubna 1994 přiznal, že si celý příběh vymyslel, ale to zůstává ostře zpochybňováno. Po smrti von Brauna, Fermiho, Ernettiho a Bruna zůstává jen fascinující záhada.
V tomto smyslu Chronovizor obstál ve zkoušce času jako vatikánská záhada na věčné časy.