Stručné dějiny Scotland Yardu

Název Scotland Yard vyvolává představu mlhavé londýnské ulice, kterou hlídá detektiv v plášti a kouří z dýmky. Historie Scotland Yardu je však velmi spletitá, plná chybných názvů a kontroverzí. Není ani ve Skotsku, ani na dvoře (anglicky yard), je to název sídla londýnské metropolitní policie a díky asociaci se stal synonymem pro tento útvar. „The Yard“ také neslouží městu, ale oblasti Velkého Londýna. Vzhledem ke všem těmto nejasnostem je čas prozkoumat historii Scotland Yardu a některé z jeho nejznámějších případů, od Jacka Rozparovače až po bombové útoky v Londýně v roce 2005.

Vytvoření jednotky

Londýnský policejní sbor vznikl v roce 1829 na základě zákona, který v parlamentu předložil ministr vnitra (obdoba amerického ministra vnitra) sir Robert Peel – odtud přezdívka „bobbies“, tedy policista. Nová policie nahradila starý systém strážníků. Do roku 1839 tito muži nahradili hlídky v Bow Street, které prosazovaly rozhodnutí soudců, a říční policii, která se snažila předcházet zločinnosti podél Temže.

Odpovědnost za organizaci nového policejního sboru byla svěřena plukovníku Charlesi Rowanovi a Richardu Maynovi, kteří obývali soukromý dům na Whitehall Place 4, jehož zadní část se otevírala do dvora: Great Scotland Yard. Název Scotland Yardu byl inspirován místem, kde se nacházel – středověkým palácem, v němž pobývala skotská královská rodina při svých návštěvách Londýna.

Zaměstnanci Scotland Yardu byli zodpovědní za ochranu významných osob, hlídkování ve společnosti, veřejné záležitosti, nábor a personální řízení. Když Scotland Yard v roce 1842 vyslal své první policejní agenty v civilu, veřejnost se cítila s těmito „špióny“ v ulicích nepříjemně. Úloha policie v několika důležitých případech a charisma mnoha jejích detektivů jí však pomohly získat důvěru lidí.

Jedna z takových osobností, inspektor Charles Frederick Field, nastoupil k policii hned po jejím založení v roce 1829. Stal se dobrým přítelem Charlese Dickense, který strážníky občas doprovázel na jejich nočních pochůzkách. Dickens o Fieldovi napsal krátkou esej „Ve službě s inspektorem Fieldem“ a použil ho jako předlohu pro vševědoucího, okouzlujícího inspektora Bucketa v románu Ponurý dům. Field odešel do důchodu jako šéf detektivního oddělení v roce 1852.

V roce 1877 byli čtyři z pěti šéfů detektivní kanceláře postaveni před soud za spiknutí se zločinci v rámci sázkového plánu. Ve snaze napravit pošramocenou pověst policie předložil Howard Vincent návrh na její restrukturalizaci. Brzy byl Vincent jmenován ředitelem pro vyšetřování trestných činů a provedl reorganizaci Scotland Yardu a posílil jeho centrální jednotku. Tím se zrodilo oddělení kriminálního vyšetřování (CID), respektovaná jednotka policejních detektivů v civilu.

Krvavá práce

Na přelomu století došlo ve Scotland Yardu k mnoha monumentálním událostem. Ke „krvavé neděli“ v Británii došlo 13. listopadu 1887, kdy 2 000 policistů narušilo shromáždění na Trafalgarském náměstí pořádané Sociálnědemokratickou federací, což si vyžádalo více než 100 obětí. O několik let později se policie přestěhovala do nové budovy na Viktoriině nábřeží. Tato budova se stala známou jako New Scotland Yard.

V této době také nastoupil na své 40leté místo jeden z nejvytrvalejších detektivů Scotland Yardu Frederick Porter Wensley (přezdívaný „lasička“). Wensley nastoupil k policii v roce 1888 a jeho kariéra se vyznačovala mnoha přelomovými případy, včetně vraždy 32leté Francouzky Emilienne Gerardové, známé také jako případ „Blodie Belgium“. Ráno 2. listopadu 1917 našli metaři na ulici torzo Gerardové spolu se vzkazem „Blodie Belgium“. Wensley vyslechl Gerardové milence Louise Voisina a požádal ho, aby napsal vzkaz „Krvavá Belgie“. Voisin udělal stejnou pravopisnou chybu, čímž zpečetil svou vinu.

Na počátku Wensleyho kariéry se věnoval drobné detektivní práci na nechvalně proslulém případu Jacka Rozparovače, který zachvátil londýnský East End. Jack Rozparovač byl samozvaný pseudonym sériového vraha (nebo vrahů), který měl na svědomí pět vražd v letech 1888 až 1891. Policisté Scotland Yardu byli pověřeni dopadením podezřelého, který měl na svědomí 11 útoků na prostitutky v převážně chudinské čtvrti Whitechapel. Policie určila vrahův vzorec – nabízel za sex peníze, vylákal ženy a podřízl jim hrdlo -, ale jen těžko se jí dařilo zločince vypátrat.

Bez moderních forenzních technologií se policisté Scotland Yardu, konkrétně inspektor Frederick Abberline, spoléhali na antropometrii – tedy na identifikaci zločinců podle určitých rysů obličeje, jako je tloušťka obočí nebo tvar čelisti. Z vražd ve Whitechapelu bylo obviněno více než 160 osob, od autora Alenky v říši divů Lewise Carrolla po malíře Williama Richarda Sickerta. Policie obdržela mnoho dopisů od lidí, kteří tvrdili, že jsou vrahy; zejména dva z nich uváděly podrobná fakta a byly podepsány „Jack Rozparovač“. Přesto byl v roce 1892 případ Jacka Rozparovače bez dalších stop a vražd oficiálně uzavřen.

Scotland Yard dnes

Scotland Yard měl od svého vzniku vždy své místo v populární kultuře. Policisté se často objevovali jako postavy v kulisách záhad, včetně příběhů sira Arthura Conana Doyla o Sherlocku Holmesovi. V televizi a časopisech dnes můžeme vidět „bobíky“ Scotland Yardu, jak stoicky stojí za královskou rodinou a dalšími hodnostáři, které mají za úkol chránit.

V roce 1967 se policie opět přestěhovala do svého současného sídla, moderní dvacetipatrové budovy poblíž budovy parlamentu. CID se stala známou svými vyšetřovacími metodami, především technikou snímání otisků prstů, kterou si vypůjčila FBI. Dnes má Scotland Yard zhruba 30 000 policistů, kteří hlídkují na 620 čtverečních mílích obývaných 7,2 milionu obyvatel.

V současné době je pověst Scotland Yardu v ohrožení, stejně jako tomu bylo před 130 lety. Dne 22. července 2005, během vyšetřování bombových útoků v Londýně v roce 2005, si policisté spletli brazilského elektrikáře Jeana Charlese de Menezese se sebevražedným atentátníkem a smrtelně ho postřelili. Menezes bydlel v jednom z bytů, které policie sledovala, toho dne měl na sobě objemné oblečení a podle policie se podobal podezřelému Etiopanovi, který byl později za bombové útoky zatčen. Začátkem tohoto měsíce členové Metropolitního policejního úřadu, kontrolního orgánu Scotland Yardu, odsoudili komisaře sira Iana Blaira za to, že „neví, kde je pravda“. Komisař opakovaně prohlásil, že kvůli vraždě neodstoupí.

Oprava doplněna, 2. října 2007: Původně tento článek srovnával britského ministra vnitra s americkým ministrem obrany. Místo toho mělo být uvedeno ministr vnitra.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)