V roce 1917 byla Francouzi popravena holandská exotická tanečnice Mata Hari za spolupráci s Němci. Její zjevná role dvojité agentky však zůstává dodnes nejasná.
Mnozí už slyšeli o Mata Hari, slavné exotické tanečnici, která se údajně stala válečnou špionkou. Málokdo však přesně ví, které části jejího fascinujícího příběhu jsou skutečností a které fikcí.
Víme jen, že Hari byla zcestovalá a mluvila plynně několika jazyky. A během první světové války se díky svým milostným avantýrám s vojáky dostala do tak spletité špionážní sítě, že ji nezachránila ani její sláva.
V roce 2017 francouzská vláda konečně odtajnila takzvané „dokumenty Mata Hari“ – soudní archivy, které byly celé století drženy v tajnosti. A přibližně ve stejné době byly zveřejněny i její osobní dopisy.
V mnoha ohledech to však záhadu jen prohloubilo.
Raný život Mata Hari
Podrobnosti o raném životě Mata Hari jsou spíše smutné než okouzlující.
Mata Hari se narodila 7. srpna 1876 v nizozemském Leeuwardenu jako Margaretha Geertruida Zelleová a byla známá svými tmavými vlasy a očima, které byly mezi jejími nizozemskými vrstevníky neobvyklé. Byla také známá tím, že byla společenská a bystrá. Její otec, který vlastnil obchod s klobouky, byl poměrně bohatý a své dceři se věnoval.
Štěstí se od ní však odklonilo velmi brzy. Její otec zkrachoval, rodiče se rozvedli a matka zemřela v době, kdy byla v pubertě. Její otec se znovu oženil a poslal Margarethu a její sourozence k jiným příbuzným.
Poté, co byla vyloučena ze školy za „poměr“ s ředitelem, utekla ke strýci do Haagu. (V době údajné „aféry“ bylo Margaretě pouhých 16 let, takže historici se domnívají, že mohla být sexuálně zneužita.)
V osmnácti letech odpověděla na seznamovací inzerát, který napsal 39letý nizozemský voják Rudolf MacLeod. Ti dva se v roce 1895 vzali, ona se stala Margaretou Geertruidou MacLeodovou a manželé se přestěhovali na ostrov Jáva v Indonésii (dříve Nizozemská východní Indie). Tento svazek však nebyl šťastný.
MacLeod často pil a vydržoval si milenku – což se jeho nové ženě nelíbilo. V té době se však Margaretha také začala ponořovat do indonéské kultury, což se později ukázalo jako užitečné.
Manželé měli dvě děti, obě však v roce 1899 těžce onemocněly. Jejich syn zemřel v tomto roce ve věku dvou let, ale dcera přežila.
Všeobecně se má za to, že příčinou smrti malého chlapce byl vrozený syfilis – nakazil se od svých rodičů. Jiné zdroje však tvrdí, že zemřel poté, co obě děti otrávila nespokojená chůva.
Po tragické smrti dítěte MacLeod opustil armádu a manželé se vrátili do Nizozemska, kde se jejich cesty rozešly. Oficiálně se rozvedli v roce 1902.
Dcera manželů zpočátku většinou zůstávala u matky, ale Margaretha měla potíže sehnat práci, protože pro ženy bylo k dispozici jen málo pracovních míst.
Bez prostředků na výživu dítěte učinila Margaretha těžké rozhodnutí. Předala dceru svému bývalému manželovi – a odstěhovala se do Paříže.
Pařížská léta
Margaretha přijela do Paříže v roce 1903. Byla sice vděčná za nový začátek, ale stýskalo se jí po dceři – a stále se snažila vydělat peníze.
Snažila se vyjít s penězi, jak jen to šlo, od výuky klavíru po výuku němčiny. V roce 1904 se v osobním dopise přiznala, že se uchýlila k prostituci, aby se uživila. Pracovala také jako modelka pro malíře.
Pak jí ale jeden přítel navrhl, aby se živila jako tanečnice – což byla kariéra, která jí změnila život. V roce 1905 už měla nejen úspěch v nové profesi, ale také si vytvořila několik nových osobností.
Různě o sobě tvrdila, že je hinduistická umělkyně, dcera indické chrámové tanečnice nebo Evropanka narozená na Jávě, a přijala umělecké jméno „Mata Hari“, což v malajštině znamená „oko dne“. Přitahovala davy lidí svým provokativním „posvátným tancem“, který byl v podstatě jen striptýzem.
Po jejím debutu v pařížském Musée Guimet mělo být jméno Mata Hari známé po celé Evropě. Byla nepopiratelnou senzací. Kromě svůdného vystupování měla také vzácnou výhodu, že své publikum „vzdělávala“ o odlišné kultuře a způsobu života. Tím měla ona i její publikum úctyhodný důvod, proč na představení přišli.
Muži po celém světě po ní toužili, ale Mata Hari měla oči hlavně pro vojenské důstojníky – což ji později dostalo do vážných problémů poté, co se Evropa ponořila do první světové války.
Mata Hari a první světová válka
Vzhledem k neutrálnímu postoji Nizozemska v první světové válce neměla Mata Hari problémy s překročením státních hranic. Dělala to tedy často – proto se objevila na seznamu sledovaných osob francouzské i britské rozvědky.
Co se dělo dál, záleží na tom, kdo příběh vypráví. Zůstává nejasné, zda byla Mata Hari skutečně smrtelně nebezpečnou špionkou pro Němce nebo pro Francouze, případně které zemi souhlasila pomoci dříve a z jakého důvodu.
Jedna z verzí příběhu říká, že kolem roku 1914 byl Mata Hari v Německu zabaven osobní majetek (včetně kožešin). Podle této verze se krátce poté vrátila do Nizozemska. A v roce 1915 nebo 1916 ji Němci oslovili, aby se vrátila do Francie a pracovala jako špionka – nabídli jí za to 50 000 franků. Zřejmě si mysleli, že by pro ně byla cenná díky svým četným romantickým známostem s vojáky.
Peníze sice údajně přijala, ale později tvrdila, že tak učinila jen proto, aby získala zpět to, co jí Němci sebrali – a neměla vážně v úmyslu dělat špiónku. Nicméně v letech 1915 a 1916 podnikla dvě cesty do Francie – během nich se zamilovala do ruského důstojníka.
A v roce 1916 údajně přijala nabídku šéfa francouzské kontrarozvědky, aby za milion franků špehovala pro jeho zemi. Později tvrdila, že to bylo jen proto, aby se mohla stáhnout ze svého dosavadního života a usadit se s mužem, kterého skutečně milovala. Toto rozhodnutí však nakonec znamenalo její zkázu – brzy byla totiž přistižena při práci dvojité agentky.
Jiná verze však tvrdí, že nejprve přijala lukrativní nabídku od Francouzů na špionáž (opět kvůli svým romantickým vazbám na vojáky). V tomto příběhu je falešně označena za německou špionku – po neúspěšném pokusu získat informace od německého atašé.
Přesto je možné, že prostě přijala peníze od jedné nebo obou stran jen proto, aby uživila sebe a svého milence. Ale i kdyby nikdy nepřijala jediný špionážní úkol, toto podezřelé spojení s různými zpravodajskými programy by vedlo k jejímu pádu.
Zatčení a soudní proces za špionáž
Když v roce 1916 loď, na jejíž palubě se Mata Hari nacházela, vplouvala do anglického přístavu Falmouth, policie ji zatkla v domnění, že jde o jinou špionku. Ačkoli byla nakonec propuštěna, věci od té chvíle začaly jít rychle z kopce.
V lednu 1917 poslal důstojník německého velvyslanectví v Madridu do Berlína šifrovanou zprávu, v níž nastínil aktivity německé špionky jménem H-21. V roce 1917 se objevila zpráva, v níž se psalo, že Mata Hari je špionka. Francouzi tuto zprávu zachytili a identifikovali H-21 jako Mata Hari.
Mnozí se však domnívají, že německá rozvědka věděla, že tento kód byl již rozluštěn. Jinými slovy, připravovali dopadení Mata Hari. A někdy v únoru byla zatčena v pařížském hotelovém pokoji a okamžitě uvržena do vězeňské cely zamořené krysami.
Proces s Mata Hari, který se měl konat před vojenským soudem, byl stanoven na červenec. Obvinění zahrnovalo špionáž pro Němce a tím způsobení smrti přibližně 50 000 vojáků.
Na lavici obžalovaných se Mata Hari přiznala, že přijala od Němců peníze za špionáž ve Francii – tvrdila však, že úkony, které po ní požadovali, neudělala. Řekla, že nabízela pouze triviální, bezvýznamné informace, aby prokázala svou maximální loajalitu své adoptivní zemi Francii.
Dodala, že peníze považovala za platbu za svůj dříve zabavený majetek. Francouzi však nevěřili, že je nevinná. Vojenský tribunál jednal pouhých 45 minut, než ji prohlásil za vinnou – což vedlo k jejímu odsouzení k trestu smrti.
Mata Hari se před nizozemským velvyslancem v Paříži zmohla pouze na obhajobu své neviny: „Mé mezinárodní styky jsou důsledkem mé práce tanečnice, ničeho jiného. Protože jsem opravdu nešpehovala, je hrozné, že se nemohu bránit.“
Poprava Maty Hari a její odkaz
Bez ohledu na to, zda byla Mata Hari vinná, nebo nevinná, byl její osud zpečetěn. Dne 15. října 1917 byla popravena zastřelením.
Podrobnosti její smrti jsou stejně jako její život opředeny tajemstvím a mýty. Někteří tvrdí, že předtím, než začali střílet, dala popravčí četě polibek. Podle jiných odmítla pásku přes oči a statečně se podívala katům do očí.
Snad nejvěrohodnější je toto svědectví očitého svědka: „Projevovala nebývalou odvahu, na rtech měla drobný úsměv jako v dobách svých velkolepých vystoupení na jevišti.“ Pro její tělo si nikdo nepřišel.
Téměř 100 let po své smrti byla Mata Hari zobrazována jako dokonalá „Femme Fatale“, která lovila nic netušící vojáky. Stala se také malou součástí popkultury – zejména poté, co ji v roce 1931 ztvárnila Greta Garbo ve filmu Mata Hari.
Mimo notoricky známou špionážní legendu se však nedávno zveřejněné dokumenty o Mata Hari pokoušejí vykreslit ucelenější obraz jejího života. A je to obraz vskutku smutný. Nejenže byla Mata Hari mnoha lidmi zneužívána a opuštěna, ale dost možná byla během soudního procesu použita jako obětní beránek nebo pěšák – možná kvůli své kontroverzní profesi a pověsti.
Navíc se na ni Francie nebo Německo (nebo obě země) mohly zlobit i proto, že nepřinesla užitečné informace. Kromě toho je možné, že Francie chtěla někoho obvinit z problémů, kterým během války čelila.
Bohužel však plná pravda o této legendě pravděpodobně zemřela s ní.
Historici se dodnes přou o to, zda Mata Hari skutečně byla dvojitou agentkou, nebo dokonce vůbec špionkou. S každým vyprávěním jejího příběhu, které je komplikovanější než to předchozí, se zdá, že mohla být – pokud vůbec – obětí sexuální politiky. Koneckonců, nebyla to cudná, obětavá žena – a tak není divu, že se jí nedůvěřovalo.