Jen za poslední dvě století vzrostla hladina oxidu uhličitého o více než 50 %.
Množství oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře dosáhlo historického maxima a stouplo na úroveň, která nebyla zaznamenána již 4 miliony let, oznámil minulý týden ve svém prohlášení Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA).
Vědci na horské observatoři NOAA na Havaji naměřili koncentraci 420,99 částic na milion (ppm), což podle správy představuje nárůst o 1,8 ppm od roku 2021.
„Sledovat tento postupný, ale vytrvalý nárůst CO2 z roku na rok je podobné jako sledovat vlak, který se řítí po kolejích směrem k vám ve zpomaleném pohybu. Je to děsivé,“ říká klimatoložka Andrea Duttonová z University of Wisconsin-Madison Sethu Borensteinovi z Associated Press. „Pokud zůstaneme na trati s plánem na poslední chvíli uskočit z cesty, můžeme na kolejích zemřít na úpal dřív, než se k nám vlak vůbec dostane.“
Přibližně před čtyřmi miliony let, během pliocenního klimatického optima, byla hladina oxidu uhličitého podobná – blížila se 400 ppm nebo byla vyšší, jak uvádí NOAA. Země byla o sedm stupňů teplejší, ledové čepičky na severním i jižním pólu téměř úplně roztály a hladina moří byla o 16 až 82 metrů vyšší, dost vysoká na to, aby zatopila mnohá velká města, uvádí správa. Paleoklimatologové se mohou o minulém klimatu dozvědět z letokruhů stromů, ledových jader, složení minerálů a prvků ve vzorcích sedimentů a analýzou zbytků rostlin a živočichů. Zvláště užitečné jsou foramy a diatomy, živočichové s ulitami, kteří často zaznamenávají klimatické podmínky ve složení svých schránek.
„Oxid uhličitý je na úrovni, kterou náš druh nikdy předtím nezažil,“ říká Pieter Tans, vedoucí vědecký pracovník Laboratoře globálního monitoringu NOAA. „Víme o tom už půl století, ale nedokázali jsme s tím nic smysluplného udělat. Co bude třeba udělat, abychom se probudili?“
Z analýzy složení plynů ve vzorcích ledových jader mohou vědci zjistit, že po téměř 6 000 let lidské historie před průmyslovou revolucí v 18. a 19. století se hladina oxidu uhličitého trvale pohybovala kolem 280 ppm. Nástup masového průmyslu během průmyslové revoluce urychlil emise, zejména ze spalování fosilních paliv, zejména uhlí a ropy.
Emise oxidu uhličitého z lidské činnosti však rychle rostly. V loňském roce se celosvětově uvolnilo 36,3 miliardy tun oxidu uhličitého souvisejícího s energetikou, což je nejvyšší hodnota v historii, a emise uhlíku z využívání uhlí dosáhly historického maxima 15,3 miliardy tun.
Podle agentury EPA jsou třemi největšími zdroji emisí uhlíku na světě doprava (27 % emisí v roce 2020), výroba elektřiny ze všech zdrojů (25 %, přičemž fosilní paliva tvoří 60 % tohoto podílu) a obecně průmyslová činnost, jako je výroba průmyslových surovin (24 %).
V současné době jsou globální teploty přibližně o 1,1 stupně Celsia vyšší než před průmyslovou revolucí, píše Henry Fountain pro New York Times.
Začátkem letošního roku varovala zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), že je nutné rychle a hluboce snížit emise skleníkových plynů, aby bylo dosaženo cíle udržet globální oteplování na úrovni pouhých 1,5 stupně Celsia. Jednalo se o další z řady vládních a neziskových zpráv o ničivých dopadech změny klimatu způsobené člověkem na různé aspekty planety, včetně zásobování Země vodou a ztráty biologické rozmanitosti.
Celkové lidské emise oxidu uhličitého? musí být do roku 2030 sníženy o 43 % a do roku 2050 o 84 %. Do roku 2050 musí celosvětová spotřeba uhlí klesnout o 95 procent ve srovnání s rokem 2019.
O dopadech lidských emisí na klima diskutují mezinárodní organizace již desítky let – první zasedání OSN o klimatu se uskutečnilo již v roce 1972, přesto bylo obtížné dosáhnout jednotných opatření.
„Je deprimující, že nám chybí kolektivní vůle zpomalit neúprosný nárůst CO2,“ říká ve svém prohlášení Ralph Keeling, geochemik, který vede měření CO2 pro Scrippsův oceánografický ústav na Havaji. „Spotřeba fosilních paliv se sice již nezrychluje, ale stále se řítíme nejvyšší rychlostí vstříc globální katastrofě.“
Zdroje: Allthatsinteresting