Ned Kelly, vychovaný v rodině psance, který byl jako zločinec poslán do Austrálie, se stal národním hrdinou, protože vykrádal banky a unikal úřadům. Jeho poslední boj se zapsal do historie.
28. června 1880 se policie v australském Glenrowanu domnívala, že konečně dopadla známého zločince jménem Ned Kelly. Tento zločinec otřásl Austrálií sérií ozbrojených loupeží a byl hledán za vraždu tří policistů v roce 1878. Nyní byl takzvaný australský Robin Hood uvězněn v hotelu, kde držel několik rukojmích a byl obklíčen úřady.
Protože však Kelly nebyl obyčejný zločinec, měl v rukávu ještě jeden trik.
Pomocí železných radlic, které ukradl, si Kelly vyrobil provizorní brnění a za úsvitu vyšel ze svého úkrytu vyzbrojen pouze pistolí. Kelly, zkušený v umění vyhýbat se policii a mizet v australské buši, se v ranní mlze plížil k řadě čtyřiceti policistů, kteří čekali, až ho chytí jako první. Kelly vystřelil.
Místní noviny napsaly, že „ho zasáhlo mnoho výstřelů, on se však vždy vzpamatoval a ťukal se posměšně do prsou, když chladnokrevně opětoval jejich palbu“.
Policisté se nakonec naučili střílet Kellyho do nohou, kde neměl brnění, ale ne dříve, než Kelly ustřelil velícímu důstojníkovi helmu z hlavy. Ti, kdo přestřelku přežili, si mysleli, že Kelly je zjevení, strašidlo Bunyip z australské legendy – nebo sám ďábel.
Jak se Ned Kelly stal nezastavitelným psancem
Edward Kelly se narodil v červnu 1855 ve městě Beveridge, které se tehdy nazývalo kolonie Victoria. Byl třetím ze sedmi dětí, z nichž jedno zemřelo jako kojenec.
Kellyovi se do Austrálie dostali, stejně jako mnozí jiní v té době. Jejich otec John byl totiž v roce 1841 odsouzeným vězněm, který byl za trest poslán na vzdálený kontinent.
Po odpykání sedmi let za krádež dvou prasat se John přestěhoval do okresu Port Phillip ve státě Victoria, kde našel práci na farmě Jamese Quinna a manželku v jeho dceři Ellen. Poté, co se manželé v roce 1850 vzali, koupili pozemek v Beveridge, aby zde založili rodinu, a stali se zde hledači zlata. Bohužel se jim příliš nedařilo. John se následně stal silným pijanem.
Kellyovi prožívali těžkosti také proto, že patřili mezi „selektorské rodiny“, což byly skupiny lidí, které britská koruna vybrala, aby zdědili půdu v Austrálii. Naneštěstí pro Kellyovy si většinu velkých pozemků v Austrálii v té době již nárokovali squatteři neboli osadníci, kteří na kontinent dorazili dříve a z pozemků, které si nárokovali, měli velké zisky.
Konflikt mezi těmito skupinami, selektory a squattery, určoval většinu sociálních problémů Austrálie v následujících desetiletích a rodina Kellyových nebyla výjimkou.
Poté, co si v roce 1865 odseděl šest měsíců nucených prací za krádež telete, se John tragicky upil k smrti a 27. prosince 1866 zemřel a zanechal Neda Kellyho, aby se postaral o jeho početnou a zbídačenou rodinu.
Aby je uživil, Kelly se rychle uchýlil ke zločinu. Jeho loupeže a krádeže rozzuřily orgány činné v trestním řízení na dlouhá léta – Kelly se totiž důsledně vyhýbal spravedlnosti.
Epický vzestup násilníka Kellyho
Ovdovělá a nemajetná Ellen Kellyová přestěhovala svou rodinu do chatrče u Eleven Mile Creek v severní Victorii, kde její otec vlastnil 25 000 akrů. Netrvalo však dlouho a v roce 1869 začaly problémy, když byl čtrnáctiletý Ned Kelly zatčen za napadení Číňana.
Obvinění bylo sice po desetidenním pobytu ve vězení zrušeno, ale ještě větší potíže Kellyho potkaly následující rok, kdy se stal komplicem Harryho Powera, nechvalně proslulého bushmana, pod jehož vedením se Kelly naučil jak úspěšně prchat před policií a využívat buš ve svůj prospěch.
Ke Kellyho nelibosti se jako Powerův komplic ocitl na sedm týdnů ve vězení, než bylo obvinění opět staženo. Zdánlivě zvyklý na to, že obvinění nikdy neobstojí, se Kelly dál uchyloval ke zločinu. Nakonec byl v roce 1870 odsouzen na šest měsíců.
Krátce poté dostal tři roky za držení ukradené klisny a v roce 1874 byl propuštěn, Kelly poctivě pracoval v dřevařství, dokud se v roce 1876 nepřipojil ke svému nevlastnímu otci v krádežích koní.
Dne 15. dubna 1877 se však Kelly musel dát znovu na útěk, když spolu se svým bratrem Danem zastřelil vojáka Fitzpatricka, který se je pokusil zatknout za krádež koně. Ellen byla za svůj podíl na zločinu uvězněna a Kelly přísahal, že ji pomstí.
Bratři se stáhli do buše. Když se je podařilo najít třem policistům, jednoho z nich Kelly zastřelil, protože sáhl po zbrani, a bratři poté zabili další dva policisty, protože se nevzdali.
Znovu se stáhli do stínu, kde se k nim připojili dva přátelé, Joe Byrne a Steve Hart. Tato prohnaná trojice pak vytvořila Kellyho gang a zahájila zločineckou kampaň, při níž byly vykrádány banky, policejní stanice a místní farmy.
Nakonec policie vypsala odvetnou akci s ohromující odměnou 8 000 liber a bezdůvodně zatkla 23 přátel a sympatizantů Kellyho gangu. U selektantů, jako byl Kelly a jeho společníci, tyto akce jen prohloubily jejich postoj k policii a australským úřadům, které podle nich diskriminovaly chudé.
Kelly tyto strasti zveřejnil v pamfletu z roku 1879 známém jako „Jerilderie Letter“. V tomto 56stránkovém dokumentu Kelly zdůvodňoval své činy tím, že irští katolíci a chudí obyvatelé Viktorie jsou utlačováni svými vůdci.
Dopis udělal z Kellyho lidového hrdinu, ale svůj mýtický status si vysloužil až při svém posledním vystoupení v červnu 1880.
Smrt Neda Kellyho
Dne 27. června 1880 se policii podařilo proniknout do Kellyho úkrytu v buši poté, co se jeden z přátel Josepha Byrnea stal informátorem. Gang se však úspěšně vyhnul dopadení a o dva dny později uprchl do Glenrowanu, kde donutil železniční dělníky zničit koleje poblíž města, aby zmařili policejní posily.
V očekávání plnohodnotného útoku gang obsadil hostinec Glenrowan Inn a držel jeho 62 obyvatel jako rukojmí. Zatímco jejich zajatci mohli pít a hrát hry, jeden z nich zalarmoval policii, která se sjela do města a obklíčila hotel.
Pod vlivem alkoholu a zoufalství si Kelly sestrojil provizorní brnění. V časných ranních hodinách 28. června si zbroj oblékl a proplížil se za nepřátelské linie, kde střílel z pistole a provedl překvapivý útok.
Pohyboval se klidně, uhýbal od stromu ke stromu, zatímco se kulky odrážely od jeho pancéřování. Zranil několik důstojníků, dokud ho kulky nezasáhly do nohou a slabin a přinutily Neda Kellyho zůstat ležet v předklonu.
Policie se poté sjela do hotelu, aby zajala nebo zabila ostatní členy Kellyho gangu. Během křížové palby policisté postřelili mnoho civilistů, několik jich zranili a dva zabili, z toho jedno jedenáctileté dítě. Všichni ostatní členové Kellyho gangu při přestřelce zemřeli.
Ned Kelly byl 28. října 1880 usvědčen z vraždy a odsouzen k trestu smrti oběšením. Když ho 11. listopadu téhož roku vedli k šibenici, údajně řekl: „Takový je život,“ zatímco jiné zdroje tvrdí, že řekl: „Ach, no, asi už k tomu došlo.“
